Küchen, Graham, Murayama, Palacký, Vrba

Současná hudba.
Koncerty se uskutečnily v rámci festivalu Bezručova Opava.
-

Martin Küchen

Saxofonista, skladatel, improvizátor

Martin Küchen (Švédsko), narozen 1966, hraje na alt, tenor, soprán a baryton saxofon. Patří k předním současným evropským improvizátorům a experimentátorům. Jeho hra nevychází ze standardního pojetí, ale Martin je hledačem nových možností, nových zvuků. Zajímají jej především nejrůznější přefuky, perkusivní zvuky, syčení, bublání, zvuk kovové mechaniky, Küchen do saxofonu jednou jemně dýchá, podruhé zběsile troubí nebo podivně zpívá…vše, jen ne tradiční čistý tón, který na druhé straně umí výborně uplatnit např. v sextetu jazzového Angles nebo freejazzového Trespass Tria.

Jeho hra může evokovat situaci, ve které posloucháme zorganizované zvuky deštného pralesa kdesi hluboko pod vodní hladinou. Někdo přirovnává jeho hru ke zvuku vodních varhan….V každém případě Küchenova tvorba osciluje mezi nekonečným hudebním vesmírem a vnitřním světem nejsubtilnějších představ, jeho hudba je jemná, křehká, uzavřená, komorní , ale i zábavná, dobrodružná a vtipná. Záleží na posluchači, jestli se dokáže přiměřeně naladit a ponořit do Küchenova zvukového mikro/makrokosmu…

Martin Küchen vydal téměř tři desítky alb na kterých hraje sólově nebo v doprovodu nejrůznějších hráčů i např. takových světových legend soudobé hudby jako jsou John Tilbury či Keith Rowe.

Peter Graham, Seijiro Murayama,
Ivan Palacký, Petr Vrba

Bezprostřední, přímé spojení hudebního myšlení jednotlivých hudebníků tvoří v daném
prostoru propojení světů vnějších i vnitřních. Výsledný neustále se proměnující kvas
umožňuje rozsáhlé propojení všech hladin mysli, umožňuje vyvážení jejich podílu na
výsledném projevu, umožňuje začlenění veškerých impulsů do celkového toku hudební řeči.

Peter Graham vystudoval na brněnské konzervatoři hru na varhany u Josefa Pukla a kompozici u Bohuslava Řehoře. Ve studiu kompozice pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění ve třídě Aloise Piňose. Po dokončení vysoké školy prošel řadou zaměstnání – byl korepetitorem, rozhlasovým hudebním režisérem, skladníkem Českého hudebního fondu a učitelem na hudební škole. V současnosti působí na katedře kompozice a dirigování JAMU v Brně. Spolu s Ivanem Palackým založili duo Palagrachio.

…

Seijiro Murayama, který v osmdesátých letech působil v divokých projektech japonské scény (Absolut Null Punkt s kytaristou KK Nullem či ve Fushitsusha Keiji Haina), hrával s Fredem Frithem či Tomem Corou, se během posledních několika let věnuje především exploraci svého jednoduchého bubínku a hlasovým technikám. Od konce minulého století žije ve Francii, kde spolupracuje, kromě hudebních kolaborací, nejčastěji se skupinami soudobého tance (především National Choreography Center of Rennes and Brittany pod vedením Catherine Diverrès). Při vlastní tvorbě ho zajímá interdisciplinární charakter, často ho tedy najdeme ve spojení nejen s tancem, ale i videoartem, malbou, fotografií, literaturou atd. Jeho
tvorbu najdeme na několika desítkách alb.

…

Ivan Palacký je hudebník a architekt. Hrál (v osmdesátých a na začátku devadesátých let) v
různých skupinách a účastnil se rozmanitých hudebních projektů. Absolvoval mnoho koncertů
se skupinou „Sledě, živé sledě“. V současnosti je členem audiovizuálního improvizačního
dua „Koberce, záclony“ (s Filipem Cenkem). Vede si zvukový deník ze svých cest -
zaznamenává útržky příběhů, podivné zvuky a rozmanité „akustické chyby“. Od roku 2002
se věnuje volné improvizaci a rád se zúčastňuje krátkodobých projektů (spolupráce s duem
Cremaster, Ruth Barberán a Margaridou Garcia, Willem Guthriem, Andreou Neumann,
Klausem Filipem, Toshimaru Nakamurou ad.), stejně jako rád hraje sám. Od roku 2005 se
jeho hlavní zálibou stalo „dolování“ zvuků z amplifikovaného jednolůžkového pletacího
stroje Dopleta 160 a 180. V roce 2009 založil label „Uceroz“ a doposud vydal dvě alba
studiových nahrávek se svými nejoblíbenějšími spolupracovníky.

…

Petr Vrba, od roku 1994 DJ pražského Radia 1, v letech 1997–1998 absolvoval stipendijní pobyt v Institute of Art of Indonesia v Yogyakartě (studium gamelanu), od roku 2005 pasivní (hudební publicista, produkční) i aktivní (trumpety, klarinet, vibrující reprosoustava, kráječe na knedlíky/vajíčka, koště…) explorace neidiomatické improvizace a od roku 2007 spolupráce s Eduardo Borsuci In Optima Forma jež vedla k založení Zvukové brigády. V roce 2009 byl jedním ze zakládajících členů improvizačního tria Chaos und Logos a v roce 2010 proměnlivého tělesa IQ+1, které letos v létě vydalo svou debutovou nahrávku „tváří v tvář“. S korejským experimentátorem, hráčem na psací stroj či budíky Ryu Hankilem vyústil jejich společně sdílený zájem o hudební struktury skryté v různých a různě vibrujících objektech k založení dua Yanagi.